Sbíráme bylinky: Před bezem jsem klekla

Určitě jste si jich všimli! Kvetou kolem luk, na stráních i v parcích. Keře bezu černého nádherně voní a příjemně se mísí i s vůní akátových kvítků. Možná nic pro alergiky, ale pro nás, bylinkáře, je to pravé požehnání.

A tak jsem se vydala s košíčkem na sběr bezového květu. Protože už řadu let nechybí v naší domácí bylinkové lékárničce. Konec konců, přečtěte si sami, jaké zázraky květ černého bezu dokáže.

Prolézala jsem stráně a louky. A protože bylo horko, tak v krátkých kalhotách. Sem tam mě šlehla kopřiva (ale to je zdravé). Ještě než jsem utrhla první kvítek, keře jsem pozdravila, poprosila… Pak už jsem jen vášnivě sbírala bylinky, radovala se z krásného dne. Když jsem se šplhala k dalšímu keři, smekla se mi noha. A mimoděk jsem poklekla. Tak jak se to má. Říká se přece „před bezem klekni“.

Už, už jsem chtěla jít domů, ale ještě pár květů… A osten se mi zabodl do palce. Hned jsem utrhla list jitrocele, rozemnula ho a přiložila na ránu. Než jsem došla domů, zacelila se.

Vidíte, sběr bylinek je někdy dobrodružný. Teď už se květy bezu černého suší pěkně na půdě.

Ještě pár dní pokvetou. Vydejte se na ně i vy. Kromě sušení si z nich můžete připravit i bezovou limonádu nebo víno.

Krásné pozdní jaro a hodně štěstí při sběru bylin přeje Jana. 

Foto: sxc.hu (jo, foťák ani mobil si s sebou na sběr bylinek neberu)